Přeskočit na obsah
Accueil » Jak založit kompost i v malé zahradě a čemu se v něm vždy vyhnout

Jak založit kompost i v malé zahradě a čemu se v něm vždy vyhnout

    Kompost je praktický způsob, jak využít část kuchyňského a zahradního odpadu a získat vlastní půdní materiál. Ani malá zahrada není překážkou – místo velké otevřené hromady stačí vhodný kompostér, správné umístění a pestře namíchaný obsah. Základem je vzduch, přiměřená vlhkost a rovnováha mezi „zeleným“ a „hnědým“ materiálem.

    Kam kompost umístit

    Vyberte místo, které je:

    • v polostínu nebo na mírném slunci,
    • chráněné před silným větrem,
    • dobře dostupné z kuchyně i zahrady,
    • pokud možno na půdě, nikoli na nepropustné betonové ploše.

    Kompostér by měl stát přímo na zemině. Dno tak zůstane přístupné půdním organismům a přebytečná voda může odtékat. Pokud jej musíte umístit na dlažbu, zvolte typ s větráním a počítejte s tím, že rozklad může probíhat pomaleji.

    V malé zahradě se hodí především:

    • uzavřený plastový kompostér,
    • dřevěný nebo paletový kompostér s menší základnou,
    • rotační kompostér, který se snadno promíchává,
    • vermikompostér, pokud chcete kompostovat hlavně kuchyňské zbytky a máte málo místa.

    Kompostér neumisťujte těsně k domu, terase ani k sousedovu plotu. Přirozený rozklad může přitahovat hmyz a při špatném zacházení také způsobit zápach.

    Co si připravit

    Než začnete, hodí se mít:

    • kompostér s větracími otvory,
    • zahradní nůžky nebo menší sekáček na větvení a tužší stonky,
    • vidle nebo kompostovací provzdušňovač,
    • nádobu na průběžné shromažďování kuchyňských zbytků,
    • zásobu suchého materiálu, například listí, štěpky nebo natrhaného kartonu.

    Drcení větších kusů urychlí rozklad, ale není nutné vše dokonale rozmělnit.

    Jak kompost založit krok za krokem

    1. Vytvořte vzdušnou spodní vrstvu

    Na dno dejte vrstvu hrubšího materiálu, například tenké větve, štěpku nebo stonky rostlin. Zlepšíte tím proudění vzduchu a odtok přebytečné vody.

    2. Přidávejte zelený a hnědý materiál

    „Zelený“ materiál je obvykle vlhčí a bohatší na dusík:

    • tráva,
    • slupky a odřezky zeleniny,
    • ovoce,
    • kávová sedlina a čajové lístky bez plastových částí,
    • čerstvé plevele bez zralých semen.

    „Hnědý“ materiál dodává uhlíkatou složku a udržuje kompost vzdušný:

    • suché listí,
    • drobné větvičky,
    • sláma,
    • piliny z neošetřeného dřeva v menším množství,
    • natrhaný nebarvený karton a papír.

    Nedávejte velkou vrstvu čerstvé trávy najednou. Slehne, začne zahnívat a může zapáchat. Prokládejte ji suchým listím, kartonem nebo štěpkou.

    3. Udržujte správnou vlhkost

    Kompost má být vlhký podobně jako vyždímaná houba. Pokud je příliš suchý, rozklad se zpomalí – při suchém počasí jej mírně zalijte. Pokud je příliš mokrý a mazlavý, přidejte suché listí, karton nebo štěpku a obsah promíchejte.

    4. Kompost občas provzdušněte

    Přibližně jednou za několik týdnů kompost nadzvedněte vidlemi nebo promíchejte nástrojem. U malého kompostéru stačí uvolnit slehlá místa a promíchat hlavně vlhké spodní vrstvy.

    Při nepříjemném zápachu bývá problémem nedostatek vzduchu nebo příliš mnoho čerstvého, mokrého materiálu. Pomůže promíchání a přidání suché složky.

    5. Nechte kompost dozrát

    Hotový kompost je tmavý, drobtovitý a voní zemitě. Původní suroviny v něm už většinou nerozeznáte, i když drobné větvičky nebo skořápky se mohou rozkládat déle. Nedozrálý kompost nepoužívejte ve velkém množství přímo ke kořenům citlivých rostlin; vraťte jej ještě do kompostéru nebo jej použijte jako příměs do půdy po dalším rozkladu.

    Čemu se v kompostu vždy vyhnout

    Do běžného zahradního kompostu nepatří zejména:

    • maso, ryby a kosti,
    • mléčné výrobky,
    • oleje, tuky a vařené zbytky jídel,
    • exkrementy psů a koček ani obsah kočičí toalety,
    • nemocné rostliny a plevele se zralými semeny,
    • rostliny ošetřené čerstvými herbicidy nebo jinými přípravky,
    • plast, sklo, kov a biologicky nerozložitelné obaly,
    • lakované, mořené nebo chemicky ošetřené dřevo,
    • barevný či silně potištěný papír,
    • popel z uhlí nebo briket,
    • větší množství vápna či jiných přísad bez konkrétního důvodu.

    Zbytky masa a vařených jídel mohou lákat hlodavce a další živočichy. Psí a kočičí výkaly mohou obsahovat choroboplodné zárodky a parazity, proto je nedávejte ani do kompostu určeného pro zeleninové záhony.

    Pozor také na rostliny, které se snadno šíří kořeny nebo semeny. Pokud kompost nedosáhne dostatečně intenzivního rozkladu, mohou se s hotovým materiálem roznést po zahradě. Nejistý nebo nemocný rostlinný odpad je bezpečnější odevzdat do obecního bioodpadu.

    Jak řešit běžné problémy

    • Zápach po hnilobě: kompost je příliš mokrý nebo slehlý. Promíchejte jej a přidejte suchý materiál.
    • Kompost se nerozkládá: může být příliš suchý, příliš hrubý nebo chudý na zelenou složku. Navlhčete jej, přidejte trochu čerstvé trávy či kuchyňských zbytků a promíchejte.
    • Mnoho mušek: zakryjte čerstvé zbytky vrstvou listí, kartonu nebo hotového kompostu.
    • Hlodavci: nepřidávejte maso, tuky ani vařené jídlo a používejte uzavřený kompostér s pevným víkem.
    • Kompost je velmi horký: obvykle to znamená intenzivní rozklad, ale při manipulaci používejte rukavice a materiál zbytečně neprohrabujte holýma rukama.

    Užitečné tipy pro malou zahradu

    Kuchyňské zbytky můžete průběžně zasypávat suchým kartonem. Omezíte tak zápach i mušky. Trávu před vložením nechte krátce zavadnout a listí na podzim nashromážděte do pytle nebo nádoby – poslouží jako zásoba suché složky během roku.

    Kompostér nepřeplňujte až po okraj. Potřebuje prostor pro promíchání a proudění vzduchu. Pokud produkujete více bioodpadu, než se do něj vejde, kombinujte domácí kompostování s obecním sběrem bioodpadu.

    Dobře založený kompost v malé zahradě nevyžaduje mnoho práce. Stačí střídat vlhké a suché materiály, hlídat vlhkost, občas obsah provzdušnit a vynechat problematické odpady. Po dozrání získáte užitečný materiál pro zlepšení půdy bez zápachu a zbytečných škůdců.