Rozumíte svému psovi? Naučte se číst jeho řeč těla

Psi s námi komunikují především postojem těla, pohyby, výrazem i celkovým napětím. Ne každé vrtění ocasem znamená radost a odhalené zuby nemusí vždy znamenat okamžitý útok. Důležité je vnímat několik signálů najednou a sledovat také okolnosti, ve kterých se pes nachází.

Správné porozumění řeči těla pomáhá lépe reagovat na potřeby psa, předcházet konfliktům a budovat mezi člověkem a zvířetem důvěru.

Co vám pes říká svým tělem

Prosí

Pes, který něco chce, často upřeně sleduje člověka, naklání hlavu, dotýká se ho packou nebo si sedne před něj. Může také kňučet, olizovat si pysky nebo se dívat střídavě na člověka a na předmět svého zájmu – například misku, hračku či dveře.

Nejprve zkuste zjistit, co potřebuje. Může mít hlad, chtít ven, napít se nebo hledat pozornost. Pokud žadoní o jídlo, je lepší hlídat množství pamlsků, aby zbytečně nepřibýval na váze.

Pojď si hrát

Typickou pozvánkou ke hře je takzvaná herní úklona: přední část těla je nízko, zadní část zůstává nahoře a ocas se často pohybuje. Pes může pobíhat, přinášet hračku nebo vydávat hravé zvuky.

Pozvání ke hře však neznamená, že si chce hrát s každým. U cizího psa nejprve sledujte jeho celkové chování a nechte ho, aby se přiblížil vlastním tempem.

Mám tě rád

Přátelský pes bývá uvolněný, vyhledává blízkost, opírá se o člověka nebo ho jemně olizuje. Může se na něj dívat měkkým pohledem, vítat ho uvolněným vrtěním ocasu a ochotně odpočívat v jeho blízkosti.

Někteří psi dávají náklonnost najevo nenápadněji – například tím, že člověka následují po bytě nebo si lehnou k jeho nohám. Respektujte ale jejich hranice. Ne každý pes má rád objímání, zvedání nebo dlouhé hlazení.

Vystrašený

Strach se může projevit staženým ocasem, ušima přitisknutýma k hlavě, odvracením pohledu, krčením nebo snahou schovat se. Pes může zívat, olizovat si nos, třást se, zrychleně dýchat nebo se snažit uniknout.

V takové chvíli na něj netlačte, nekárejte ho a nenuťte ho ke kontaktu. Zvětšete odstup od zdroje strachu, nabídněte mu bezpečné místo a mluvte klidně. Pokud se bojácnost opakuje nebo náhle zhorší, je vhodné poradit se s veterinářem či kvalifikovaným behavioristou.

Pozorný

Pozorný pes znehybní nebo se mírně předkloní, nastraží uši, zavře tlamu a zaměří pohled na určitý zvuk či předmět. Ocas může být ve zvýšené poloze, ale sám o sobě ještě neříká, zda je pes přátelský, nebo napjatý.

Dejte mu čas zjistit, co ho zaujalo. Pokud tělo postupně povolí, pravděpodobně napětí opadá. Když naopak ztuhne a začne hrozivě vrčet, situace vyžaduje větší opatrnost.

Brání se

Obranné chování se může projevit ztuhlým tělem, vrčením, vyceněnými zuby, štěkáním, odskakováním nebo výpadem. Pes tím často říká, že se cítí ohrožený a potřebuje větší odstup.

Nejbezpečnější reakcí je přestat se přibližovat, nedívat se mu upřeně do očí a pomalu ustoupit. Nesnažte se ho trestat ani ho držet v situaci, která ho děsí. Trest může varovné signály potlačit, ale samotný strach či napětí nevyřeší.

Odpočívá

Odpočívající pes může ležet na boku, mít uvolněné svaly a pravidelně dýchat. Někdy spí, jindy jen klidně pozoruje okolí. Pokud leží na zádech, nemusí automaticky zvát k hlazení – může si pouze protahovat tělo nebo se ochlazovat.

Spícího psa zbytečně nebuďte, zejména pokud odpočívá po náročné aktivitě. Děti by se měly naučit, že pelíšek je místem klidu a bezpečí.

Uvolněný

Uvolněný pes má měkký výraz, přirozeně nesené uši, volnou tlamu a tělo bez napětí. Ocas se pohybuje přirozeně a pes se snadno přizpůsobuje okolí.

Takové chování podporujte klidným přístupem, předvídatelnými pravidly a možností odpočívat. Uvolnění je dobrým signálem, že se pes v dané situaci cítí bezpečně.

Nech mě na pokoji

Pes, který chce mít klid, se může odvracet, uhýbat hlavou, olizovat si pysky, zvedat packu nebo odcházet. Někteří psi nejprve vysílají nenápadné signály a teprve při jejich přehlížení zavrčí.

Respektujte jeho prostor a přerušte hlazení či hru. Zvláště důležité je nerušit psa při jídle, spánku, odpočinku nebo péči o štěňata. Vrčení není „zlobení“, ale varování, že pes se necítí dobře.

Unavený nebo ve stresu

Únava a stres mohou vypadat podobně. Pes může zívat, funět, přecházet sem a tam, být neklidný, přehnaně se olizovat nebo ztrácet zájem o hru. Po dlouhé procházce může být jednoduše vyčerpaný, ale podobné projevy se objevují i při hluku, cestování nebo návštěvě veterináře.

Umožněte mu klid, vodu a bezpečné místo. Pokud je neklid výrazný, trvá delší dobu nebo se přidají zdravotní potíže, například bolest, zvracení či potíže s dýcháním, kontaktujte veterináře.

Pohodlí

Pes, který je v pohodlí, si může vybrat místo, kde má přehled i klid, natáhne se, pomalu mrká a ochotně usíná. Často sám vyhledává kontakt, ale stejně tak může spokojeně odpočívat o samotě.

Pohodlí podporuje pravidelný režim, dostatek spánku, vhodné místo k odpočinku a možnost kdykoli se vzdálit od lidí nebo jiných zvířat.

Jak tyto informace využít v každodenním životě

• Sledujte vždy celé tělo, ne pouze ocas nebo uši.
• Porovnávejte chování s běžným projevem konkrétního psa.
• Dopřejte psovi možnost odejít a nesnažte se ho do kontaktu nutit.
• Učte děti, aby respektovaly spánek, jídlo a osobní prostor psa.
• Při setkání s cizím psem se přibližujte pomalu a nechte první krok na něm.
• Náhlou změnu chování nepřičítejte automaticky neposlušnosti – může souviset se stresem, bolestí nebo nemocí.

Na co si dát pozor

Význam jednotlivých signálů se může lišit podle plemene, zkušeností, věku i situace. Vrtění ocasem může doprovázet radost, nejistotu i napětí. Stejně tak odhalené břicho nemusí vždy znamenat žádost o hlazení. Rozhodující je celkový kontext a míra napětí v těle.

Shrnutí

Řeč těla psa je soubor drobných signálů, které je třeba vnímat společně. Když rozpoznáte prosbu, pozvání ke hře, náklonnost, strach, napětí i potřebu klidu, budete na svého psa reagovat citlivěji a bezpečněji. Nejlepším vodítkem je respekt, trpělivost a ochota dát mu prostor, když o něj žádá.